Chapter 5. The End of
Illusions 🇬🇧🇺🇸
I was lying in the sauna,
still steaming from the group sex. My ass ached and burned, but the memories of
that wild sex warmed my soul. The door opened and Yegor poked his head inside.
He wasn’t naked anymore: he was wearing leather shorts and sneakers. I looked
at him devotedly.
“Come out, little piggy!
It’s time to give you a little workout!” He tossed me a collar, which I put on
and fastened.
My knees trembled again;
I went out and took a quick shower.
“Hurry up!” Yegor
ordered.
I climbed out of the
shower; he clipped the leash onto me and dragged me out of the washroom. We
walked down the hallway, but we turned the other way—not toward the
slaughterhouse—and entered a large, nearly empty room. Chains hung from the
ceiling, and there were hooks in the floor. In one corner was some kind of
control panel of unknown purpose with long probes, and in another, a faucet
with a hose and a bucket. Archie was already waiting for us there. He was
holding a large silicone baton in his hands. I still didn’t understand what
they were about to do when Yegor pulled me toward the chains and hung me by my
hands. The winch rattled, and my arms were pulled wide apart. Meanwhile, Archie
also chained my legs. They, too, were spread wide apart and literally stretched
me taut.
“All right, Denny, it’s
time to really tenderize you!” Yegor swung his leg and kicked me in the balls.
I screamed and went limp.
“Come on, Denny, we’ve
only just started! The meat has to be tenderized properly!” Archie swung his
baton and struck me in the back.
The blows rained down one
after another with increasing frequency and force. At first I held on, but then
I started screaming. That didn’t faze them; it only made them even more
excited.
“Scream, piggy, scream!
You all scream before you’re slaughtered!” Yegor even turned red with exertion,
but you could tell he was enjoying it.
After a while, they took
a break. My whole body ached, but I had no bruises. Probably because of the
Belgian drug. Only red networks of capillaries began to appear on my body.
While Yegor struggled
with an incomprehensible device in the corner, I sank into my own thoughts.
How could this have
happened? How did I get here? Why? I’m a human being! What did I do wrong? It
seems like nothing! So how is this possible? Why am I supposed to be eaten! And
then I remembered the boys in the window of “The Alphabet of Taste” in the young
male meat section. They probably didn’t plan to be on display there either, and
they also didn’t understand what was happening as they lay on the butcher’s
table. But no one cared about their confusion or even their protests, and they
played no role—they were killed and put on display. How am I any different from
them? In no way. So I guess this is just how it’s supposed to be. After all,
I’m a young man too, and in the end, I’ll just be meat as well. They’ll kill me
and eat me, and there’s nothing I can do about it. This thought comforted
me—after all, I wasn’t any different.
Yegor finished setting
everything up, took two long probes, and pressed them against my foot and
groin. The jolt of electricity shook my body. Now Archie was beating me with a
baton while Yegor zapped me with electricity. After ten minutes of torture, I lost
consciousness and didn’t come to until they poured a bucket of ice-cold water
over me!
“Don’t pass out, you
bastard! I didn’t give you permission!” Yegor shouted. “Archie, hit him in the
kidneys a few times!”
Archie started beating me
deliberately in the lower back while I screamed wildly. Then I passed out
again, and they poured water on me again, beating me again—this time with some
kind of wide straps. That went on for about another half hour or... I don’t
know, I lost track of time.
After another round of
blows, they took me off the chains and dragged me like a mattress into the
sauna. I wasn’t able to walk on my own. There they steamed me again and dragged
me back. They beat me and beat me again.
With electric shocks,
batons, belts... The last thing I remember is Yegor’s furious face as he
pounded his fists into my stomach.
I woke up again in the
sauna. Yegor was gently stroking my head, and an empty ampoule of enduranal lay
next to me: .
“Denis, wake up! Wake
up!”
At first, I had no idea
where I was or what was happening to me. My whole body ached and throbbed.
“Where am I? What
happened?”
“At the slaughterhouse,
bunny, have you already forgotten? You know, where good boys are slaughtered
like pigs, skinned, and cut up. And now we’ll carefully cut up your sweet
little body so you can bring joy to your colleagues tomorrow.”
Of course, I remembered
all of that, but his words didn’t scare me. I sat up on the bench and groaned.
“Does it hurt?” he asked
with concern.
“It’s nothing, it’s
nothing at all! The main thing is that the meat is good quality. Did you
tenderize me properly?”
“More than well! You’ll
be very, very juicy. Now get some rest; you won’t need any more rest than
that,” he said, getting ready to leave.
“Are you going to kill me
yourself?” I asked, looking at his back.
He turned around, smiled
mischievously, and replied.
“Yes! I like you! I want
to kill you myself and see the look on your face as the life leaves you. And so
that you’ll look at me as the last thing before you die!”
“Yegor, I’m ashamed in
front of you,” I said suddenly.
“Ashamed?”
“I don’t know, the idea
that you’ll see me dead later, that you’ll touch me when I’m no one anymore, is
unpleasant to me.”
“But you’re already
nobody, Den! Have you forgotten? You’re just a piece of livestock! So get used
to it.”
He left, and I lay there
crying. And I couldn’t stop. Then he came back and knocked on the sauna door
with the collar.
“Will you be able to
walk?” he asked.
“I don’t know!” I tried
to get up from the bench and struggled to keep my balance. “I think you broke
my leg.”
“That’s nothing; now we’re going to break everything else too. Get your fat ass off the bench; now we’re going to turn it into ham!”
Kapitola 5. Konec iluzí 🇨🇿
Ležel jsem v sauně a kouřilo se ze mě po tom hromadném sexu.
Zadek mě bolel a pálil, ale vzpomínky na ten šílený sex mě hřály na duši. Dveře
se otevřely a Jegor strčil hlavu dovnitř. Už nebyl nahý: měl na sobě kožené
šortky a tenisky. Oddaně jsem se na něj podíval.
„Pojď ven, prasátko! Je čas tě trochu procvičit!“ Hodil mi
obojek, který jsem si nasadil a zapnul.
Znovu se mi roztřásla kolena, vyšel jsem ven a rychle se
osprchoval.
„Pospěš si!“ přikázal Jegor.
Vylezl jsem ze sprchy, on mi připnul vodítko a táhl mě ven
z umývárny. Šli jsme chodbou, ale zahnuli jsme na druhou stranu, ne k jatkám, a
vstoupili jsme do velké, téměř prázdné místnosti. Ze stropu visely řetězy a v
podlaze byly úchyty. V jednom rohu byl jakýsi ovládací panel neznámého účelu s
dlouhými sondami a v dalším kohoutek s hadicí a kbelíkem. Tam už na nás čekal
Archie. V rukou držel velký silikonový obušek. Stále jsem nechápal, co se
chystají udělat, když mě Jegor přitáhl k řetězům a pověsil mě za ruce. Naviják
zarachotil a ruce se mi roztáhly do stran. Archie mi mezitím také připoutal
nohy. I ony byly doširoka roztažené a doslova mě napínaly.
„Tak, Denny, je čas tě pořádně zvalchovat!“ Jegor se rozmáchl
a kopl mě do koulí.
Zakřičel jsem a ochabl.
„No tak, Denny, vždyť jsme teprve začali! Maso musí být
dobře naklepané!“ Archie se rozmáchl a udeřil mě obuškem do zad.
Údery se sypaly jeden za druhým s rostoucí frekvencí a
silou. Nejdřív jsem se držel, ale pak jsem začal křičet. To je nezmátlo, jen je
to ještě víc rozvášnilo.
„Křič, prasátko, křič! Všichni ječíte před porážkou!“ Jegor dokonce zbrunátněl námahou, ale bylo vidět, jak si to užívá.
Po nějaké době si dali přestávku. Celé tělo mě bolelo, ale modřiny jsem
neměl. Pravděpodobně kvůli belgické droze. Na mém těle se začaly objevovat jen
červené sítě kapilár.
Zatímco se Jegor potýkal
s nepochopitelným přístrojem v rohu, já jsem se ponořil do vlastních myšlenek.
Jak se to mohlo stát? Jak jsem se sem dostal? Proč? Vždyť jsem
člověk! Co jsem udělal špatně? Zdá se že nic! Jak je to tedy možné? Proč mám
být sněden! A pak jsem si vzpomněl na kluky ve výloze ´Abecedy chuti´ v
oddělení s mladým mužským masem. Ani tam nejspíš taky neplánovali být vystaveni
a také nechápali co se to děje, když leželi na řeznickém stole. Ale jejich
zmatek a dokonce ani jejich námitky nikoho nezajímaly a nehrály žádnou roli - byly
zabiti a vystaveni. V čem se od nich liším? V ničem. Takže je to asi jak má být.
Koneckonců jsem taky mladý muž a taky budu nakonec jen maso. Zabijí mě a snědí a s tím se
nedá nic dělat. Tato myšlenka mě uklidňovala - vždyť jsem se nijak nevymykal.
Jegor dokončil přípravu, vzal dvě dlouhé sondy a přiložil mi
je k chodidlu a tříslu. Náraz proudu otřásl mým tělem. Teď mě Archie mlátil obuškem
a Jegor do mě pouštěl elektrický proud. Po deseti minutách mučení jsem ztratil
vědomí a probral se, až když mě polili kbelíkem ledové vody!
„Neomdlévej, ty hajzle! Nedovolil jsem ti to!“ křičel Jegor.
„Archie, vraž mu pár do ledvin!“
Archi mě začal cíleně mlátit do dolní části zad, zatímco
jsem divoce křičel. Pak jsem znovu omdlel a oni mě zase polévali vodou, znovu
mě bili – tentokrát už nějakými širokými řemeny. To trvalo ještě asi půl hodiny
nebo... nevím, ztratil jsem pojem o čase.
Po dalším kole úderů mě sundali z řetězů a táhli mě jako
matraci do sauny. Nebyl jsem schopen jít sám. Tam mě znovu spařili a odtáhli
zpátky. Zase mě mlátili a mlátili.
Elektrickým proudem, obušky, řemeny... Poslední, co si
pamatuji, je Jegorův zuřivý obličej, jak mi buší pěstmi do břicha.
Znovu jsem se probudil v sauně. Jegor mě něžně hladil po
hlavě a vedle mě ležela prázdná ampulka enduranalu: .
„Denisku, probuď se! Probuď se!“
V první chvíli jsem netušil, kde jsem a co se mnou je. Celé
tělo mě bolelo a pulzovalo.
„Kde to jsem? Co se stalo?“
„Na jatkách, králíčku, už jsi zapomněl? Víš, tam, kde jsou
hodní chlapci poráženi jako prasata, stahováni z kůže a porcováni. A teď i tvé
sladké tělíčko pečlivě nařežeme, abys mohl zítra udělat radost svým kolegům.
Samozřejmě jsem si na to všechno vzpomněl, ale jeho slova mě
nevyděsila. Zvedl jsem se na lavici a zasténal.
„Bolí to?“ Zeptal se starostlivě.
„To nic, to nic není! Hlavní je, aby maso bylo kvalitní. Pořádně
jste mě naklepali?“
„Více než dobře! Budeš velmi, velmi šťavnatý. Teď si
odpočiň, víc odpočinku už nebudeš potřebovat,“ řekl a chystal se odejít.
„Chystáš se mě zabít sám?“ zeptal jsem se do jeho zad.
Otočil se, šibalsky se usmál a odpověděl.
„Ano! Líbíš se mi! Chci tě zabít sám a vidět tvůj pohled, až
z tebe bude odcházet život. A aby ses na mě podíval jako na poslední věc, než
umřeš!“
„Jegore, stydím se před tebou," řekl jsem náhle.
„Stydíš?“
„Nevím, představa, že mě později uvidíš mrtvého, že se mě
budeš dotýkat, až už nebudu nikdo, je mi nepříjemná.“
„Ale ty už jsi nikdo, Dene! Zapomněli jste? Jsi prostě dobytek!
Tak se s tím smiř.“
Odešel a já tam ležel a plakal. A nemohl jsem přestat. Pak
se vrátil a zaklepal obojkem na dveře sauny.
„Budeš moct chodit?“ zeptal se.
„Nevím!“ Snažil jsem se zvednout z lavice a s námahou
udržet rovnováhu. „Myslím, že jste mi
zlomili nohu.“
„To nic není, teď ti rozbijeme i všechno ostatní. Odlep tu svou masitou prdel od lavice, teď z ní uděláme šunku!“
Глава 5. Конец иллюзий 🇷🇺
Я снова лежал в сауне, обтекая после групповухи. Задница
ныла и саднила, но воспоминания о безумном сексе грели душу.
Дверь открылась и Егор просунул голову внутрь. Он уже не
был голым: на нем были кожаные шорты и кроссовки. Я преданно посмотрел на него.
— На выход, свинка! Пора тебя немного разработать! - он
швырнул мне ошейник, который я сам одел и застегнул.
Колени снова задрожали, я вышел и быстро принял душ.
- Давай быстрее! - скомандовал Егор.
Я вылез из душа, он пристегнул поводок и потащил меня из
душевой. Мы прошли по коридору, но свернули не к забойной, а в другую сторону и
вошли в большое, почти пустое помещение. Сверху с потолка свисали какие-то
цепи, а в полу были скобы. В углу был какой-то пульт и непонятного назначения с
длинными щупами, а в другом - кран со шлангом и ведро. Там нас уже ждал Арчи. В
руках у него была большая силиконовая дубина. Я все еще не понимал, что они
собираются делать, когда Егор подтащил меня к цепям и подвесил за руки.
Застрекотала лебедка, руки разошлись в стороны. Арчи тем временем приковал и
ноги. Их тоже развели пошире и буквально растянули меня.
- Ну, Денни, пора тебя отбить как следует! - Егор
размахнулся и вдарил мне по яйцам.
Я закричал и обмяк.
- Ну же, Денни, мы же только начали! Мясо должно быть
хорошо отбитым! - Арчи размахнулся и ударил меня дубиной по спине.
Удары посыпались один за другим с нарастающей частотой и
силой. Сначала я держался, а потом начал кричать. Их это не смутило, а только
раззадорило.
- Кричи, свинка, кричи! Все вы орете перед убоем! - Егор от
напряга даже покраснел, но было заметно, как ему нравится этот процесс.
Мне дали передохнуть. Все тело ныло и болело, но синяков не
было. Вероятно благодаря бельгийскому препарату. На теле только стала
появляться красная сеточка из капилляров.
Пока Егор возился с непонятным прибором в углу, я
погрузился в свои мысли.
Как же так! Как я попал сюда? Почему? Я же человек! Что я
сделал не так? Вроде бы ничего! Как так можно? Почему меня должны съесть! А
потом я вспомнил парней с витрины «Азбуки вкуса» из отдела Мяса молодых мужчин.
Они ведь наверняка тоже не собирались там позировать и тоже недоумевали, лежа
на разделочном столе. Но их недоумение и даже возражение никого не волновало и
не сыграло никакой роли - их забили и выставили там. Чем я отличаюсь от них?
Ничем. Значит все нормально. Я ведь тоже молодой мужчина и тоже стану мясом.
Меня забьют и съедят и с этим ничего не сделаешь. Эта мысль принесла успокоение
- ведь я ничем не выделялся.
Егор закончил с установкой, взял два длинных щупа и
приставил мне к ступне и паху. Удар тока сотряс мое тело. Теперь Арчи бил меня
дубиной, а Егор током. Через 10 минут экзекуции я потерял сознание и очнулся,
когда они облили меня из ведра ледяной водой!
- Не вырубайся, скотина! Я тебе не разрешал! - орал Егор. -
Арчи, отбей ему почки!
Арчи начал прицельно лупить меня по пояснице, а я дико
орал. Потом я снова вырубился, а они снова обливали меня водой, снова били - на
этот раз уже какими-то широкими ремнями. Это продолжалось еще с полчаса или...
я не знаю, я потерял счет времени.
После очередной порции ударов, они сняли меня с растяжки и
как тюфяк потащили в сауну - сам идти я не мог. Там они меня снова распарили и
приволокли обратно. Меня снова били и били.
Током, дубинками, ремнями... Последнее, что я запомнил -
это озверелое лицо Егора, который дубасил мне кулаками в живот.
Я снова очнулся в сауне. Егор нежно гладил меня по голове,
а рядом валялась пустая ампула из-под эндюранала:
- Дениска, очнись! Очнись!
В первый момент я никак не мог понять, где я и что со мной.
Все тело ныло и болело:
- Где я? Что случилось?
- На бойне, зайчик, забыл что ли? Ну, знаешь, где хороших
мальчишек забивают, как свиней, свежуют и разделывают. Сейчас вот и твоё
сладкое тело аккуратно нарежем, чтобы завтра коллег порадовал.
Конечно, я ту же все вспомнил, но его слова не испугали
меня. Я приподнялся на полке и застонал.
- Больно? - заботливо спросил он.
- Ничего-ничего! Главное, чтобы мясо было качественным. Вы
меня хорошо отбили?
- Более чем! Ты будешь очень-очень сочным. Отдохни пока,
больше тебе отдых не понадобится, -сказал он, собираясь выходить.
- Ты сам убьешь меня? - спросил я вслед.
Он повернулся, хитро улыбнулся и ответил:
- Да! Ты мне нравишься! Я хочу убить тебя сам и видеть твой
взгляд, когда жизнь будет уходить от тебя. И чтобы ты видел меня последним
прежде, чем сдохнуть!
- Егор, мне неловко перед тобой, - вдруг сказал я.
- Неловко?
- Не знаю, меня гнетет мысль, что ты увидишь меня потом,
уже мертвым, что ты будешь прикасаться ко мне, когда я уже буду никем.
- Ты уже никто, Ден! Забыл? Просто скотина! Так что
расслабься насчет этого.
Он ушел, а я лежал и плакал. И не мог остановиться. А потом
он вернулся и постучал ошейником в дверь сауны.
- Идти сможешь? - спросил он.
- Не знаю! - я попытался встать с полки, с трудом удерживая
равновесие. - Кажется, вы мне ногу сломали.
- Это ерунда, сейчас мы тебе и все остальное сломаем. Отрывай свою мясистую жопу от полки, сейчас мы будем делать из нее окорок!